Myš zebrovaná
Výskyt: pochází z tropické Afriky a vyskytuje se na savanách, v horských pralesích a i v bažinách.
Žije většinou v malých společenstvech, jejichž základ tvoří rodina.
Z rozkousané trávy a listí staví nadzemní kulovitá hnízda, mezi kterými udržuje upravené stezky.
Velmi rychle běhá a dobře skáče, proto potřebuje prostornější terárium.
V potravě vyžaduje kromě semen a ovoce, také poměrně hodně hmyzu.
Tyto velmi zajímavě zbarvené myšky pochází z pouštních a polopouštních oblastí Afriky. Jejich
skvělé mimikry (pruhy) jim pomáhají unikat před predátory v přírodě.
Jsou větší než nám tak dobře známé bílé myši a mají daleko vyvinutější a delší zadní nohy, které
jsou uzpůsobeny ke skokům, podobně jako např. pískomilové. Když je něco poleká, tak se
nejdříve celým tělíčkem přitisknou k zemi a pokud jim i nadále hrozí nebezpečí, zachraňují se
skokem vpřed a následným útěkem. Další ochrana spočívá v uvolnění (ulomení) konce ocásku
při chycení myšky za ocas!!! To je hlavně upozornění pro nové chovatele, aby nechytaly své nové
svěřence za ocas, jak možná byli zvyklí u jiných myší nebo potkanů či krys. Myším se to sice
časem zahojí, ale jejich ocásek již nekončí elegantní špičkou, ale ubohým pahýlem. Což v
teráriích nepůsobí zrovna profesionálně. Tyto vlastnosti jim jistě v přírodě mnohokráte zachránili
život a zachovali celý rod, proto je můžeme dnes obdivovat v našich teráriích a tiše žasnout nad
dokonalostí přírody.
Určení pohlaví je u těchto myšek složitější, když jsou myšky mladé, rozdíly jsou minimální a až
časem se začne u samců projevovat zvětšení pohlavních orgánů, což známe i u potkanů a krys.
Ale ani potom nemůžeme stoprocentně tvrdit, že je něco samice, když to může být ještě
nevyzrálý samec. Za kůži se je také nedoporučuje chytat, protože podobně jako u ocásku, mohlo
by dojít k tzv. skalpování myši a následnému úhynu. Proto je docela obtížné u mladých, které
jsou drobounké, mrštné a rychlé, nějakým šikovným způsobem je fixovat a určit pohlaví.