Pískomilové	Česky	Latinsky
Říše	Živočichové	Animalia
Kmen	Strunatci	Chordata
Podkmen	Obratlovci	Vertebrata
Třída	Savci	Mammalia
Řád	Hlodavci	Rodentia
Podřád	Myšovci	Myomorpha
Nadčeleď	Myšovití	Muroidea
Čeleď	Hrabošovití	Arvicolidae
Rod	Pískomilové	Meriones

 

První zmínky o identifikaci a popisu pískomilů se datují k roku 1866, kdy byli objeveni Francouzem Armandem Davidem Od té doby byli pískomilové odchytávání a dováženi do Evropy. Kde původně sloužili jako laboratorní zvířata spolu s mnohými dalšími hlodavci. První zmínky o jeho chování jako domácích mazlíčků se objevili až skoro o sto let později a to ve Velké Británii v roce 1961. Postupně se pískomilové stávali více a více oblíbení. A dnes patří mezi jedny z hlodavců, kteří se běžně chovají pro potěšení. S přechodem do chovu se změnilo i jejich přírodní zbarvení, kdy se postupně začaly objevovat rozmanité škály barev.

Popis

Při narození váží pískomil kolem 3g. Postupně se jeho hmotnost vyšplhá v dospělosti ke 100g. Konkrétně u samečků je rozmezí 80-117g. Samičky jsou o něco lehčí a dosahují hmotností 70-100g. Typickým znakem je pro ně velmi dlouhý osrstěný ocas zakončený tmavšími chloupky ve tvaru štětky. Dále jsou pro ně typické velmi silně vyvinuté zadní končetiny, na které se velmi často stavějí. Mají štíhlé tělo s krátkým krkem, které bez ocasu měří kolem 12cm. Nápadné jsou i jejich velké a kulaté oči. Ouška mají malé a oválné. Své teritorium značkují pomocí pachové žlázy, která je uložena na spodní straně břicha. Vyskytuje se u obou pohlaví, ale pro člověka nevydává žádný zápach.

Jejich tělesná teplota se pohybuje v rozmezí 38°C. Jejich dechová frekvence je velmi rychlá tak jako u jiných hlodavců a dosahuje v klidu rychlosti 90 dechů za minutu. Délka života pískomilů se v zajetí pohybuje kolem tří let. Ale výjimkou nejsou ani pískomilové dožívající se 6 let.

Jaký je pískomil?

Povaha pískomila by se dala shrnout nejspíš takto: rychlý, plachý, zvědavý, ale na pohled okouzlující. Taktéž by bylo vhodné říct „ne pro každého vhodný“. Jedná se o zvíře, které má své období aktivity a nejraději ji provozuje v době, kdy chcete jít spát nebo vykonávat nějakou činnost, při které potřebujete klid.

Pro koho se hodí?

Hodí se pro člověka, který je ochoten zvíře milovat i přes to, že se s ním nepomazlí a nebude jej nosit na rameni. Na druhou stranu, poskytne-li mu dostatek prostoru a perfektně zařízenou ubikaci se spoustou hraček a prolézaček na dovádění, může jej pozorovat místo televize. Pokud mu však věnujete spoustu času a snaží se pochopit jeho přirozenost a plachost, tudíž na pískomila netlačí a nenaléhá, může jej po delší době krásně ochočit. To však neznamená, že za vámi bude běhat jako pejsek, ale bude ochočen tak, jak to lze od pískomila očekávat.

Pro koho se nehodí?

Rozhodně se nehodí pro člověka, který chce zvířátko na mazlení, které by mohl celé hodiny hladit a ono by z toho mělo neskonalé potěšení. Pískomil chce většinou žít svůj život, mít svůj klid a možnost „kutit“ si věci ve své ubikaci. Také se nehodí pro lidi, kteří potřebují pro spánek ticho a nemají možnost pískomila umístit do dostatečně vzdálené místnosti, kde nebude slyšet.

Pokud jste milovníci hlučné hudby či si pouštíte dost hlasitě filmy, rozhodně není vhodné, aby s vámi pískomil trávil čas ve stejné místnosti, protože nadměrný hluk a rámus mu mohou způsobit záchvaty a třesy, které by mohli skončit i smrtí.

Denní nebo noční zvíře?

Souvisí s předchozími odstavci, v přírodě žije soumračný život, tedy největší aktivita brzo ráno po rozbřesku a pak večer za soumraku do západu slunce. V domácnostech je většina pískomilů zvyklá na střídavý režim - pár hodin vzhůru pár hodin spí a to pořád dokola ve dne i v noci.

Vydávájí zvuky?

Pískomil nemá nějak výrazné zvukové osobní projevy, jediné co od něj můžete slyšet je tiché štěbetání a švitoření jako od ptáčků. Nicméně zvuky dokáže ,,vyrábět" věcmi ve svém okolí, radi mlátí zařízením ubykace, šustí v papíru, trhají a škubou, hryzají a škrábou, hlodají mříže - všechny tyto a spustu dalších činností jenž dokážou vymyslet dělají nesmírný hluk.

Jsou čistotní?

Ano jsou, pískomily není potřeba koupat (je to dokonce kvůli jejich kožíšku zakázáno) hygienu dodržují poctivě sami, koupou se v písku, který po koupeli použijí jako toaletu - při pravidelném čištění pískoviště není třeba ubykaci téměř vůbec nutné uklízet a nezapáchá.

Je možné je venčit a nechat proběhnout?

Venku určitě ne a v domě spíše ne. Pískomili jsou velice hbití, na zavolání nedojdou a do klece se většinou sami nevrátí. Pokud nevlastníte místnost, kde namají kam zalézt, raději je nepouštějte.

Snášejí se s jinými zvířaty?

Ne. Pískomil rozhodně nemůže mít ubykaci ani společný výběh s jiným zvířetem, pískáči jsou silně teritoriální a nebojí se zaútočit klidně na psa, křečkovi či morčeti by mohli velice vážně ublížit

Pískomil je prostě zvířátko, které vyžaduje svůj klid, ale současně i pozornost. Má rád, když může přestavovat svou ubikaci pomocí nejrůznějších věcí a neustále něco hlodat. A věřte tomu, že ať už mu vybavíte „domov“ jakkoli, vždy si jej přestaví podle sebe – takže by se dalo říci, že je i dost pracovitý. Což vám někdy poleze na nervy, zvláště chcete-li odpočívat.

 

Pískomil a jiná zvířata

Jelikož se neustále množí a opakují dotazy na to, jestli lze pískomil chovat s jinými druhy hlodavců vznikl tento článek.

Pískomil a pes nebo kočka

Pískomila lze pouštět v přítomnosti dobře vychovaného psa nebo kočky. Musíme mít však jistotu, že jim druhé větší zvíře neublíží a nepovažuje pískomila za kořist. Samozřejmostí je také vždy naše přítomnost, pokud jsou obě zvířata pospolu v jedné místnosti. 

Pískomil a jiný hlodavec

Sposta lidí si myslí, že hlodavce lze kombinovat mezi sebou a chovat několik druhů v jedné kleci. Vždyť jsou to přece „myši“, tak proč by si nemohly dělat společnost. Opak je však pravdou. Stejně jako kočka není malý pes není pískomil ani myš ani křeček a společnost těchto dvou mu nedělá vůbec radost. Ba naopak bere jiné druhy jako své nepřátele a konkurenty, kteří jej ohrožují. Proto nikdy nedávejte pískomila k jinému hlodavci. V případě křečků a myší by taková stmelování mohla skončit smrtí jednoho nebo dokonce obou jedinců. Co se týče morčat, králíku a potkanů platí to stejné, akorát, že zde by vyhrálo mnohem větší a váhově několikrát těžší zvíře. Proto vždy chovejte pískomila pouze s jinými pískomilem stejného druhu a neexperimentujte. Dopřejte každému druhu svou vlastní ubikaci. Při kupování zvířat nemyslete jen na sebe, ale hlavně na zvířata. Je sice pěkné, že chcete mít spoustu zvířat, ale nebuďte sobečtí a pokdu jim nejste schopni zajistit pěkné životní podmínky, pak si je raději nekupujte. Vy byste také nechtěli žít s opicí v jedné kleci a přesto jsou našemu druhu nejbližší.

Pískomil a pták

U pískomila a ptáků platí to stejné, co v případě psů a koček. Dohromady a volně po bytě je může pustit pouze v případě, kdy máme jistotu, že pták nebude pískomila brát jako kořist, nebude jej lovit a pronásledovat. Taktéž bychom měli vždy být přítomni, abychom mohli včas zasáhnout a předešly tak zranění ze zobáku nebo z ostrých drůpů. Popřípadě, kdyby se pískomil ohnal po ptákovi.

Co potřebuje pískomil

Pískomil patří mezi méně náročná zvířata, co se týká pořizování věcí. Vesměs jim stačí klec nebo nějaká ubikace v odpovídající velikosti, podestýlka, miska na žrádlo. Která nemusí být, protože pískomilové jsou zvyklý si potravu ze země vyhledávat(pozor nemá-li váš pískomil misku, můžete ztratit přehled o tom kolik toho zežere a mohlo by vám tak uniknout, že třeba nejí vůbec). Dále miska na písek, aby uspokojili svou potřebu čištění a pak nějaké věci na hlodání, aby jim nepřerůstali zuby a měli zábavu. Dobré je jim pořídit i misku na vodu nebo napáječku, kterou v případě potřeby využijí.

Vhodné je jim do klece dát domeček, ale také není nutností. Pokud mají pískomilové dostatek materiálu stavějí si raději hnízdo, které dle aktuální situace přestavují. Důležité také je chovat pískomila v pokojové teplotě. Je pravdou, že ve volné pírodě dokážou odolat velmi rozdílné denní teploty, ale již ochočení pískomilové tuhle schopnost ztrácí. Nejlépe jim bude vyhovovat teplota od 20 do 25°C. V případě, že jim je chladno si začínají budovat velké hnízda, ze kterých málo kdy vylézají. Ovšem v období horkých dnů se pokoušejí chladit jak to jen jde a někdy spí i na písku pro činčily.

Klec či akvárium

Pískomila lze ubytovat buď do klece nebo do akvária. Záleží na každém, kterou možnost si vybere. V podstatě má každá své pro a proti. Ovšem důležité je klást důraz na prostor, který by měl odpovídat počtu chovaných pískomilů. V podstatě platí, že pro dva pískomily by měl být minimální prostor v rozměrech 30x50 cm, v případě klece o něco menší, ale mít aspoň patra, která to vynahradí. Nikdy bychom neměli zapomínat, že nejoblíbenější činností pískomilů je stavění chodeb a nor. Je to pro ně přirozená zábava a tak je fajn, když jim ji dopřejeme. Nikdy bychom neměli zapomenout, že klec nebo akvarium nesmí stát na přímém slunci, jednak pískomilové spíš raději šero a jednak by mohlo dojít k přehřátí!

Klec

Pískomilové se dají snadno chovat v kleci. Výhodou je o něco nižší pořizovací cena než cena akvária. Důležité je, aby nebyly mříže daleko od sebe. Mezery mezi mřížemi by neměly být věší než 1 cm. Jinak by mohl pískomil snadno utéct. Nevýhodou klece je, že pro pískomily je velmi snadné z ní vyhazovat stelivo. A vzhledem k velké oblibě pískomilů hrabat a přestavovat je to i velmi pravděpodobné.

U klece je možnost umísťovat patra, které si pískomil záhy rozdělí a využívá je k jednotlivým funkcím.

Klec je také mnohem prodyšnější oproti akváriu, takže případné pachy nejsou tolik cítit a také je zde lepší kontakt majitele s pískomilem.

Pozor! Může se stát, že se pískomilové prostě rozhodnou zlikvidovat plastové dno klece. Potom vám nezbívá než buď plastové dno vyměnit za nové (jenž z největší pravděpodobností v případě že se to pískomilové už jednou naučili zničí znovu), vyspravit ho železnými plechy, nebo klec připevnit na akvárium stejné velikosti a jednoduše z ní udělat až druhé patro.

Akvárium

Výhodou akvária je, že podestýlka nevypadává skrze mříže a také lze nasypat vysokou vrstvu, ve které se pískomilové různě prohrabují. Problém může být s umístěním napáječky, musí se kupovat napáječky vhodné na sklo, ale někdy se stane, že pískomilové ji shodí a přísavku ohlodají a musí se koupit nová (přísavka). Další výhodou je, že pískomilové neohlodávají mříže a nedělají u toho nepříjemný rámus, jak se občas stává v případě klecí. Ovšem na oplátku můžou s různými předměty bouchat o sklo. Také je dobré pořídit na vrch akvária síťku, protože pískomilové jsou velmi dobří skokani a překonají klidně výšku 40cm. Složité je taky zabudování pater, která ze vytvořit sice ze dřeva, ale málo kdo si je vyrobí.

Skříňová vestavba

Nejlepší možností jak ubytovat své pískomily je skříňová vestavba dělaná na míru. Jednak je skutečně pro vašeho pískomila na míru a jednak se může narozdíl od obyčejné klece stát vkusným doplňkem nábytku. Ukazku najdete třba zde http://www.egerbil.com/highrise.html

 

Podestýlka

Nejčastěji se do ubykací pískomilů používají hobliny (říká se piliny, ale to jsou veskutečnosti jemné třísky jenž jsou jako podestýlka zcela nevhodné). Při pročítání zahraničních pískomilých stránek jsem narazila na varování používání cedrového a borovicového dřeva. To prý obsahuje mnoho silic a u pískomilů často způsobuje alergie a takzvaný jakoby odraný nos.(přičemž citlivější na podestýlku jsou prý barevné mutace lila a dove) Proto máte-li pocit, že by mohl váš pískomil mít alergii na podestýlku- má odraný nos zkuste ji změnit- já s tímto bohužel vlastní zkušenost nemám.

Dále se používá seno. U sena dbejte důrazně na kvalitu já osobně si nikdy nejsem jistá, zda vybrat seno jenž má dýchací průduchy na svém balení (ty zajišťují aby se seno v igelitu nezapařovalo, ale bohužel to taky znamená, že ve skladu po něm mohly běhat volněžijící hlodavci a infikovat ho např svrabem) a nebo seno bez otvorů (jenž se může zapařit a ve středu začít plesnivět, takové seno je pro miláčky toxické avšak od svrabu izolované). Obojí má tedy své proti a já to momentálně řeším tak, že kupuju seno bez otvorů, po koupi ho celé vytáhnu a prohrabu jestli není uvnitř zapařené a zatuchlé (aobčas ho takhle musím celé vyhodit) a když je ok používám.

Další docela fajn možnost je zkartovaný papír. Pískomilové se v něm super vyblbnou, ale pozor na papír zašpiněný od nezaschlé barvy do tiskárny!

Kombinace všech těhle podestýlek dává pískáčům super materiáol na stavění svých bludišť

 

Úklid ubytování

Pískomilí ubytování se nemusí uklízet nijak zvlášť často ve srovnání s jinými zvířaty. Má to hned několik příčin jednak pískomil je poměrně malé zvíře a ve velké kleci nebo akvariu nedojde tudíž tak rychle k znečištění. Pískomilove mají hodně koncentrovanou moč, jenž je pak logicky v mnohem menším množství a hlavně pískomilové jsou docela čistotná zvířata, dá-li se to tak říct. Často si zvyknou chodit se vyprazdňovat na jedno místo, většinou do koupacího písku, hned po koupání, a mi tak častým vyměňováním můžeme snadno udržet čistotu.

Takže každý den bychom měli vyměnit vodu za čerstvou a pozbírat zavadlou zeleninu a ovoce jenž sme do ubykace vložili - vyměnit za čerstvé. Každý den nebo jednou za dva dny vyčistit místo kam se pískomil chodí venčit. A úklid klece děláme tak jednou za čtrnáct dní, já doporučuji jednt podle svého instinktu - prostě si čichnete a když se mi to nezdá vyčistím. V případě že byste nechali ubykaci zaneřáděnou dlouho, pískomilové se vystěhují ze svých vybudovyných chodeb a hnízdeček a budou odmítat se do nich vrátit- no doufám, že takhle daleko to zajít nenecháte ;-)

Co použít na čištění jak postupovat? Nejlepší je odstranit všechno použité stelivo (v případě, že je váš pískomil mladý nebo příliš úzkostlivý, lehko vystresovatelný tak si část podestýlky schovejte a později ji smýcháte z novou aby věděl, že je doma). A v případě ,,malého" úklidu vnitřek ubykace pečlivě vytřete mokrou hadrou a poté pečlivě vysušte (tady bych doporučila nepoužívat chemické čističe nebude te tak zbytečně ohrožovat zdravý svých pískáčů a dráždit jejich citlivé čumáčky). V případě ,,velkého úklidu" (stačí jednou za tři až šest měsíců) vemte celou ubykaci do sprchového koutu, spláchněte vodou a potom nastříkejte (nejlepší způsob aplikace pro klece) čistící prostředek, doporučuji Savo neboť se po čase rozkládá a není pro zvíře nebezpečné(-ozkoušený účinný prostředek), dobrý tip je i alkoholové čistidlo, využívá se ve zdravotnictví. Nechte působyt a pak opláchněte horkou vodou. Oplachování projistotu několikrát zopakujte a pak ubykaci pečlivě vysušte a nechte delší dobu vyvětrat. Pak už normálně dáme novou podestýlku a věci.

 

Hračky

Pískomil by do klece samozřejmě měl dostat hračky jednak, aby se nenudil a jednak aby byla uspokojena jeho potřeba hlodat a kousat. Nejlepší a pro nás nejlevnější zábavou pro pískáče jsou ruličky toaletního papíru, dále různé jiné papírové krabičky (měly by být nejlépe bez potisku). Různé dřevěné prolézačky a domečky. Měli bychom se vyhnout plastu. Dobrý nápad je třeba i květináč se zahrabanýma nebo klíčícími semínky. Otočený veký květináč plný sena v němž se dá lozit- prostě fantazii se meze nakladou a čím víc nových hraček bude pískáč dostávat tím menší je pravděpodobnost, že se z něj stane nerudné unuděné zvíře.

Příjemné jsou různé větve z ovocných stromů (chemicky neošetřených, ne z blízkosti silnic) jimiž můžou prolézat, ale rovněž si brousit zoubky.

Zvláštní kapitolou je běhací kolečko. Na toto téma se většinou vedou sáhodlouhé diskuze, neboť pískomilové nemají dosti ovladatelný ocásek a mají dost křehké nožičky, takže na klasickém otevřeném křeččíkm kolečku může dojít snadno k úrazu. Pokud chcete takové kolečko svým pískomilům dát, je lepší ho zabezpečit a to tak, že vezmete pruh papíru široký jako kolečko a provlečeteho skrz mřížky aby nožky ani ocásek neměl dál kam zapadnout.

Někdo volí jako alternativu běhací plastové koule, viděla sem, že některým pískáčům se běhat v nich popokoji docela líbí. Nemělibychom je však v nich nechávat příliš dlouho (vnitřek se lehce zapařuje což kožíšku pískáčů neprospívá) a nikdy bychom je neměli nechávat bez dozoru.

V dnešní době už není problém zajít do prodejny, nemusí být ani extra specializovaná nebo velká a koupit krmivo určené přímo pro pískomily. Je však nutné počítat s vyšší pořizovací cenou, ale zas by to mělo být krmivo zaručující kvalitní výživu. Pískomily je možno krmit i směsí určenou pro drobné hlodavce, obzvláště myši a křečky. Zde je cena trochu nižší, ale směs nepokryje výživnou potřebu tak jako směs přímo určená. Jsou zde i zastoupeny složky, které by pískomil neměl dostávat příliš často, například slunečnicová semínka. Slunečnicová semínka totiž ve velké spotřebě můžou u pískomilů vyvolat obezitu. Ale je pravdou, že slunečnici většina pískomilů miluje tak jako oříšky. Ale obě dvě potraviny jsou hodně kalorické.

Pískomilové jsou od přírody býložravci, nepohrdnou však hmyzem třeba v podobě moučného červa, který jim zvýší podíl přijímané bílkoviny. Bíkoviny lze dodávat i v malé dávce bílého jogurtu nebo v kousku sýru. Záleží jen na tom, čemu dá pískomil přednost. Obzvláště by se bílkoviny měly podávat v rozumné míře březí a kojící samičce, pro lepší výživu plodu a lepší kvalitu mléka.

Dobré je pískomilům podávat i čerstvou zeleninu a ovoce. Opatrně by jsme měli zacházet s ovocem a zeleninou s vysokým obsahem vitamínu C, protože pískomilové patří k živočichům, kteří si na rozdíl od primátů, morčete a určitých druhů netopýrů, dokáží syntetizovat vlastní vitamín C. Vyšší dávky se sice snadno odvádějí z těla močí, ale hrozí zde poškození ledvin a močového systému. Také je nutné kontrolovat, zda se na ovoci či zelenině nevytváří plíseň. Není ani vhodné odkrojit místa s plísní či hnilobou a zbytek podávat, protože plísně zasahují i do míst, která pouhým okem nevidíme. Plísně a zkažená potravina může u pískomilů vyvolat zažívací potíže a mže skončit až úmrtím.

Opatrně by jsme měli nakládat i s minerály a vitamíny. Většinu vitamínů a minerálů by měla poskytovat krmná směs. Lze podávat vitamínové doplňky, ale musí se dát pozor na předávkování a to i v případě obsažených vitamínů v ovoci a zelenině. Pokud chcete svému pískomilovi podávat nějaký speciální vitaminový doplněk (nemyslím teď pár pamlsků pro hlodavce či nějakou vitaminovou tyčinku), je dobré se předtím o doplňku poradit s veterinárním lékařem.

Dobré je pískomilům pořídit tyčinku na hlodání, která jim poskytne i zábavu ve formě okusování. Tyčinka ovšem nenahrazuje normální krmnou dávku. Je to pouze doplněk stravy.

Pro dobrý růst hlodáků je vhodné pískomilům dát do klece také tvrdé pečivo, například chleba. Pozor by se měl opět dát na plísně, které se mohou na pečivu vyskytnout. Také by mělo být pečivo dostatečně tvrdé a usušené, aby pískomilům nezpůsobilo zažívací potíže. Mnohem vhodnější jsou pak větve ovocných stromů

Hledáme zkušeného chovatele, jenž by pomohl rozšířit tuto část.

Důležité ve zkratce:
Zjistila jsem, že hodně nových příchozích by rádo ,,mělo miminka pískomilů" (množilo) aniž by o pískomilech něco věděli a přesto, že dojdou sem na fórum a tvrdí, že přečetli všechno ani zdaleka to tak není a jsou líní si přečíst i těch pár řádek co tu o rozmnožování máme (nebo jsou snad jen neschopní se nad tím zamyslet??).
Rozhodnout se chovat zvířata by neměl rozhodně být náhlý rozmar a hodnocení situace o jiných hlodavcích toho vím dost- je zcela nesprávné. Pískomilové jsou specifická zvířata se svým vlastním specifickým chováním ani zdaleka se nemohou přiblížit potkanům, myším, křečkům, morčatům či čemukoliv jinému.
Hodně lidí není schopné akceptovat informaci, že pískáče samce nelze přidat k samici prostě jen tak na krytí (samec se často pokusí samici zabít či naopak), případné seznamování může být velice zdlouhavé a trvat i měsíce! Nejsnadnější způsob jak mít mimi je mít pár- ale toto je podle mě nepřípustné v případě že chcete mít pískomily jako miláčky (s vyjímkou těch co došli k páru ,,omylem" ;-D) samici pravděpodobně utýráte nespočtem vrhů.
Faktor, kam dát mláďata, by měl být také ,,na prvním" místě. Udat momentálně mláďata je prostě problém a už ani nezaleží jak ,,atraktivní" chováte barvy, o to hůř máte-li obyčejnou černou nebo aguti. Zverimex není pro pískomila důstojné místo, ještě teď si pomatuju jak dorvaná byla malá Meguška, když sem ji kupovala, neměli dost klecí a tak ji šoupli ke starším samcům a to je ještě to nejmenší zlo, zverák narohu, kde mají šestnáct aguťáků v akvárku čtyřicet krát čtyřicet cenťáků, bych nejradši zavřela.
A že pískáči jsou pro hada drhé žrádlo? Kámoška krmí jenom pískáči, jejímu hadovi totiž chutnají a na potkany má alergii (ten had né kamarádka). Když ve zveráku pískáč odroste myslíte, že dospělého někdo koupí - když se krmí i králíkama zakrslíkama za třista......

Všechny rozezlené nebo chválebné recenze, popřípadě poznámky k této zdlouhavé zkratce směřujte ke Katce Arwen

 

Z emailů a neb jak to může dopadnout:

Zdravím, chovám pískomili asi necelý 2 roky a teď v posledních 4 měsících se mi začali množit opravdu nezvladatelně rychle. V jednom výběhu 60x30x35cm je už asi 20 pískomilů ve 4 generacích! Nezvládám je udávat a nemám peníze na nové výběhy. Bydlím v Lelekovicích u brna a nabízel jsem je už aji v Moravských Budějovicích, což je asi 100Km od Brna. Všude mají plno, nebo vůbec nemají zájem. Teď se mi narodily další 4 pískomili (mají asi 3 dny). Dočetl jsem se v knížce o pískomilec, že když nechám 2 generace pohromodě, že už nebudou mít potřebu se dále množit. To se v mém případě ani trochu nepotvrdilo. Potřebuji se těch pískomilů zbavit, ale na smrt bych je nedal ani za svůj život! Prosím pomoz mi, jestli se o pískomily staráš už 4 roky, tak bys mohla mít lepší zkušenosti než já. A taky jsem si přečetl, že chceš svoje množství pískomilů rozšířit. Takže bych ti nějaké rád dal. Jsou čistě černí s bílou náprsenkou a tlapkami. Nejstarší mají 2 roky a nejmladší (nekojící) mají 1-2 měsíce.

........co k tomu dodat?

- Človíček jemuž byl dopis směřován si pískáče samozřejmě vzít nemůže ani nechce - jednak není možné vzít si všechny pískomili na světě, které jejich majitel není schopný po prvním vrhu rozdělit na samce a samice (ano rozdělení na samce a samice je výborná rada- a tak jednoduchá a elegantní- která skutečně funguje a na začátku tohoto všeho by pomohla), a není to možné ani proto, že ten človíček narozdíl od nabízejícího nechce množit, ale chovat! Tedy nechce příjmout do svého chovu nezajímavá černá zvířata(majitelé černých krasavců jistě odpustí neb sami ví že černá u pískomilů není nijak vzácná barva) a navíc ještě z příbuzenského chovu! Co se s takovými pískáči stane nevíme a raději si to ani nechceme představovat.... Nejhorší na tom , že tohle není první ani poslední člověk jež nebere v úvahu že pořizovat si samce a samici není skutečně ok nápad

 

 

---

 

 

Měli byste uvážit spoustu otázek předtím, než se rozhodnete rozmnožovat svoje piskomily.
Máte dostatek zkušeností a správný důvod k rozmnožování?
Máte dostatek místa pro mláďata?
Máte dostatek peněz na zvláštní výdaje s tím spojené?
Máte dostatek vhodných zájemců pro své odchovance?
Jsou Vaše zvířata vhodná k chovu, zdravá s předpokladem dožití vysokého věku?
Můžete si vzít zpátky své odchovance, pokud se jich majitel rozhodne zbavit?
Máte dostatek času na výchovu mláďat a případný poradenský servis pro majitele Vašich odchovanců?

Pokud je odpověď na některou z otázek NE, raději zvířata nemnožte.
Genetika a temperament zvířat jsou velmi důležité. Můžete mít povahově skvělá zvířata, ale pokud mají genetické vady, neměli byste je dále rozmnožovat.
Zprcovala Mack ( http://www.mackrats.estranky.cz/clanky/rozmnozovani/ )
Článek Rozmnožování od Meck není sice o pískomilech, ale jistě pomůže otevřít oči a uvědomit si jakou zodpovědnost člověk, jenž se rozhodne rozmnožovat svá zvířata, na sebe bere. Proto doporučuji si ho pořádně
pročíst. A obzvláště nad závěrem popřemýšlet, pískomilové totiž nejsou primárně vůbec určeni ke krmení hadů tak by nám osud našich mláďat neměl být lhostejný.

Informace v kostce:
Pohlavní dospělosti dosahují pískomilové v různé době u samců a samiček. Samci dosahují pohlavní zralosti ve věku 70-85 dnů. Samičky pohlavně dospívají dříve, a to ve věku 65-85 dnů. Pohlavní cyklus samice trvá 4-6 dnů. A vlastní estrus z toho představuje kolem 16 hodin. Pískomilové jsou plodní zhruba rok a půl. Samička by měla být připuštěna do tří měsíců od dosažení pohlavní dospělosti nedoporučuje se množit poprvé samičky ve starším věku (rok a výše), jelikož srůstá pánevní spona nebo jsou s březostí a porodem spojeny komplikace, které mohou vyústit až ve smrt.
Březost trvá v průměru 26 dnů. Maximální počet vrhů se pohybuje kolem šesti za rok. Počet mláďat ve vrhu se pohybuje v rozmezí 2-8. Ale může jich být i více. Mláďata se rodí obyčejně v nočních hodinách. Rodí se slepá a holá a dosahují hmotnosti zhruba 2,5g. Oči otvírají po druhém týdnu života a ve třech týdnech už přestávají pít mateřské mléko a postupně přijímají normální krmivo. Odstavovat by se měla kolem 30 dnu života.
Při březosti, obzvláště v posledních dnech by se mělo se samičkou zacházet velmi jemně. Mělo by se dbát i na velmi dobrou výživu. Obzvláště je vhodné doplňovat bílkoviny a minerální látky. Také by měla mít dostatek vody.
Po porodu by se neměla klec čistit minimálně dva týdny, aby matka ani mláďata nebyli příliš stresováni. Pro kojící matku platí stejně kvalitní výživa jako pro březí. Pokusy bylo prokázáno, že je-li samec přítomen u výchovy mláďat, mláďata dříve otevírají oči a celkově lépe prospívají. Za to mláďata vyrůstající bez otce mají pomalejší vývoj a jsou i více bázlivější. Ovšem pozor, necháte-li samečka se samičkou příliš dlouho (do doby další říje) znovu ji nakryje. Samička pak nemá možnost si před dalším vrhem odpočinout a je pak čím dál tím více vyčerpaná a při velkém počtu vrhů ji to může i zabít. Další nebezpečí hrozí při ponechání mláďat s otcem příliš dlouho a může se stát, že by nakryl i své mláďata v příliš brzké době (ihned po dovršení pohlavní zralosti), což také není dobré.

 

 

 

 

 Genetika - obor, ve kterém hodně lidí stále ještě tápe. Avšak jedná se o velmi důležitou část chovatelství jako takového, neexistuje profesionální chov bez znalostí alespoň základní genetiky.

Pískomilové, stejně jako většina ostatních zvířat, mají mnoho genů, které přímo či nepřímo ovlivňují konečný vzhled zvířete, proto musíme brát vpotaz nejen fenotyp, ale pídit se po genotypu.

Fenotyp - vzhled zvířete navenek, používá se často k určení barvy porovnáváním fotografií, ale né vždy odpovídá genotypu.

Genotyp - souhrn genů, které dané zvíře přenáší, bez ohledu na to, jak vypadá na venek.

 

Vysvětlení jednotlivých genů

Agouti gen (A locus)

Tento gen způsobuje bílé břicho a ticking srsti (různobarevnost jednotlivých chlupů). A je dominantní, a recesivní gen.

A-     agouti barva s tickingem

aa      neagouti barva, celozbarvené zvíře bez bílého břicha

Albinotický gen/Chinchilla gen (C locus)

Tento gen ovlivňuje stupeň zbarvení celého těla, které se tvoří v srsti.

C-      plné zbarvení

cc      albinotic/PEW, tento gen způsobuje ztrátu pigmentu srsti a očí

c^chm    chinchilla/burmese, tento gen zesvětluje intenzitu barvy těla, ale zachovává pigment (původní zbarvení) na krajních částech těla (nos,nohy,ocas,uši), gen je teplotně ovlivnitelný

c^h     himalayan, tento gen naprosto zesvětlí tělo, ale zachovává pigment na ocase, gen je teplotně ovlivnitelný

Zesvětlující gen (D locus)

Tento gen ovlivňuje intenzitu zbarvení a zesvětlení srsti.

D-     plné a intenzivní zbarvení

dd     zesvětluje všechny barvy

Gen rozsahu zbarvení (E locus)

Tento gen ovlivňuje rovnováhu mezi černým a žlutým pigmentem v srsti.

E-      normální rozložení černé a žluté barvy srsti

ee      převažuje žlutá barva, narůstá množství žlutého pigmentu v srsti na úkor černého pigmentu

e^f      postupná převaha žluté barvy, narůstá množství žlutého pigmentu na úkor černého - proces korelace je ovlivněn věkem zvířete

Gen zesvětlující oči na růžové (P locus)

Tento gen ovlivňuje zbarvení očí a působí na zesvětlení barvy srsti. Tmavá černooká zvířata nesoucí jeden recesivní gen (Pp) mají často červený odlesk očí.

P-      zesvětlující gen není, oči jsou černé

pp      zesvětluje téměř všechen černý pigment srsti, mírně redukuje žlutý pigment a zesvětluje barvu očí na rubínovou/červenou/růžovou.

Šedý gen (G locus)

Tento gen ovlivňuje intenzitu černého a žlutého zbarvení v srsti.

G-     zvíře není šedé

gg     zredukuje téměř veškeré žluté zbarvení srsti a zesvětlí černou na šedou

Gen dominantních bílých znaků (Dominant Spotting locus)

Tento gen ovlivňuje bílé znaky na těle. Znaky se mohou měnit v závislosti na specifických genech. Gen dominant spotting též ovlivňuje zbarvení zbylé srsti na těle. Nedoporučuje se křížit dvě zvířata s dominantním spottingem na sebe.

Spsp     dominantní spotting, zvíře má bílé znaky

spsp     zvíře je celozbarvené, gen pro spotting není

 

Běžná zbarvení a jejich genotyp

Golden Agouti / Zlatý aguty

Nejzákladnější zbarvení pískomilů, dá se použít pro přenos jakýchkoli barevných genů.

Popis: Černooké zbarvení. Na první pohled pískomil působí "hnědě", ale zblízka je vidět žlutavý ticking jednotlivých chlupů (každý chlup je vícebarevný). Podsada je černošedá někdy až do modra. Břicho je bílé, nohy, okolí očí a okraje uší mají světlejší barvu. Špička ocasu je tmavě hnědá až černá.

Genotyp:  A-C-D-E-P-G-

Grey Agouti / Šedý aguty

Popis: Černooké zbarvení. Pískomil je zbarven do šeda, na srsti je znatelný ticking, stejně jako u zbarvení golden agouti, avšak díky působení recesivních genů na G locusu pstrádá žlutý pigment a je tvořen stupni šedé. Podsada je šedá až do modra, břicho je bílé. Okolí očí a okraje uší jsou světlejší. Špička ocasu je tmavě šedá až hnědá.

Genotyp: A-C-D-E-P-gg

Argente Golden / Zlatý argente / Zesvětlený aguty

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil je zbarven oranžově a zblízka je vidět výrazný ticking srsti. Podsada je stříbrošedá, černá barva tickingu zesvětlala na šedou, hnědá na oranžovou - působení recesivního genu P locusu. Břicho je bílé, nohy, okolí očí a okraje uší mají světlejší barvu.

Genotyp:  A-CCD-E-ppG-

Black / Černý

Základní neaguti zbarvení, dá se použít pro přenos jakýchkoli barevných genů.

Popis: Černooké zbarvení. Pískomil je černý, někdy s odleskem do modra ("havraní čerň"). Podsada, břicho, okolí očí a uší, nohy, ocas jsou černé, stejně jako zbytek těla. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aaC-D-E-P-G-

Slate / Břidlicový

Popis: Černooké zbarvení. Pískomil má černohnědé zbarvení. Podsada je šedohnědá, břicho, okolí očí a uší, nohy, ocas jsou stejné barvy jako zbytek těla. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aaC-D-E-P-gg

Lilac / Šeříkový / Zesvětlený černý

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil je zbarven hnědošedě s odleskem do modra. Podsada je šedá, působení recesivního genu P locusu se zesvětlila barva srsti i očí. Břicho, nohy, okolí očí a okraje uší mají stejnou barvu, jako zbytek těla. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aaCCD-E-ppG-

Pink Eyed White / Albinotic / Albín

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil je zbarven bíle (bez pigmentu). Díky působení dvojitého recesivního genu na C locusu, nemá přenos jakýchkoli barevných genů žádný vliv na zbarvení srsti.

Genotyp:  --cc----pp--

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dark Eyed Honey (DEH) / Algerian /  Černooký medový / Alžíran

Popis:  Černooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Pískomil, jak již název napovídá, je zbarven medově v různých odstínech. Mládě má světle medové zbarvení a postupem času se barva přeměňuje a tmavne do velmi pěkného sytého odstínu. Věkem se též zvírazní tmavý ticking, který není u mláděte téměř patrný. Břicho je bílé, nohy, okolí očí a okraje uší mají světlejší barvu. Špička ocasu je narozdíl od golden aguti zbarvení relativně světlá, někdy i světlejší než srst na těle. Ve stáří pískomil často "vymelíruje" do velmi světlého odstínu, nejvíce znatelá je tato změna na bocích, kdy může zůstat třeba jen barevný pruh na hřbetě.

Genotyp:  A-CCDDeeP-G-

Polar Fox / Polární liška

Popis: Černooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Pískomil je zbarven stříbřitě v různých odstínech. Mládě má světle béžové zbarvení a postupem času se barva přeměňuje na bílobéžovou se stříbřitým melírováním. Věkem se též zvírazní tmavý ticking, který není u mláděte téměř patrný. Břicho je bílé, nohy, okolí očí a okraje uší mají světlejší barvu. Špička ocasu je narozdíl od golden aguti zbarvení relativně světlá, někdy i světlejší než srst na těle.

Genotyp:  A-CCDDeeP-gg

Red Eyed Honey (REH) / Červenooký medový

Popis: Červenooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Pískomil, jak již název napovídá, je zbarven medově v různých odstínech. Mládě má světle medové zbarvení s oranžovým nádechem a postupem času se barva přeměňuje a tmavne do velmi pěkného sytého naoranžovělého odstínu. Věkem se též zvírazní světlý ticking, který není u mláděte téměř patrný. Břicho je bílé, nohy, okolí očí a okraje uší mají světlejší barvu. Špička ocasu je narozdíl od golden aguti zbarvení relativně světlá, někdy i světlejší než srst na těle. Ve stáří pískomil často "vymelíruje" do velmi světlého odstínu, nejvíce znatelá je tato změna na bocích, kdy může zůstat třeba jen barevný pruh na hřbetě.

Genotyp:  A-CCDDeeppG-

Cream / Krémový

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil je zbarven béžově s nádechem do oranžova. Podsada je světlá, působení recesivního genu P locusu se zesvětlila barva srsti i očí. Břicho, nohy, okolí očí a okraje uší jsou světlé, jedná se o aguti zbarvení.

Genotyp:  A-CCD-E-ppgg

Apricot / Meruňkový

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil je zbarven béžově s nádechem do oranžova (vypadá téměř totožně jako cream, ale je celozbarvený). Podsada je světlá, působení recesivního genu P locusu se zesvětlila barva srsti i očí. Břicho, nohy, okolí očí a okraje uší mají stejnou barvu, jako zbytek těla. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  A-C-D-eeppgg

Nutmeg / Muškátový

Popis:  Černooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Mládě má sytě oranžové zbarvení a postupem času se barva přeměňuje a znatelně melíruje a tmavne až do srsti, působící téměř jako hodně tmavý aguti, avšak jedná se o neaguti zbarvení, nos je tmavší než tělo. Břicho, ocas, nohy, okolí očí a okraje uší jsou zbarveny stejně jako zbytek těla, což způsobují obě recesivní alely na A locusu.

Genotyp:  aaCCDDeeP-G-

Silver Nutmeg / Stříbrný Muškátový

Popis: Černooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Mládě má světle béžové zbarvení (téměř nerozeznatelné od polar fox) a postupem času se barva přeměňuje a znatelně melíruje a tmavne až do srsti, působící téměř jako hodně tmavý šedý aguti, což způsobují recesivní alely na G locusu, avšak jedná se o neaguti zbarvení, nos je tmavší než tělo. Břicho, ocas, nohy, okolí očí a okraje uší jsou zbarveny stejně jako zbytek těla, což způsobují obě recesivní alely na A locusu.

Genotyp:  aaCCDDeeP-gg

Saffron / Red Fox / Šafránový / Červená liška

Popis: Červenooké zbarvení s proměnlivým tónem barvy. Pískomil je zbarven oranžově v různých odstínech. Mládě má světlejší zbarvení s oranžovým nádechem a postupem času se barva přeměňuje a tmavne do velmi pěkného sytého oranžového odstínu. Břicho, ocas, nohy, okolí očí a okraje uší jsou zbarveny stejně jako zbytek těla, jedná se totiž o neaguti variantu.

Genotyp:  aaCCDDeeppG-

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dark Tailed White / Himalayan / Tmavoocasý bílý / Himalájec

Popis: Červenooké zbarvení. Miminka vypadají jako albíni, ocas tmavne až po pár měsících. Pískomil je zbarven bíle, díky působení recesivních genů na C locusu, semtam můžeme vidět vykreslení žlutavého pointu na nose, uších a nohou (zbarvení je teplotně proměnlivé). Ocas je charakteristicky hnědošedý. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aac^hc^hD-E-P---

Siamese / Siamský

Popis: Černooké zbarvení. Pískomil má světle hnědé tělo a recesivní geny na C locusu způsobují tmavě hnědý point. Stínování na nose, uších, nohou a ocase je velmi výrazné. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aac^chmc^hD-E-P-G-

Burmese / Colourpoint Black / Barmský / Stínovaný černý

Popis: Černooké zbarvení. Pískomil má hnědé tělo a recesivní geny na C locusu způsobují tmavě hnědý až černý point. Stínování na nose, uších, nohou a ocase je velmi výrazné. Zbarvení je bez tickingu.

Genotyp:  aac^chmc^chmD-E-P-G-

Dove / Holubí

Popis: Červenooké zbarvení. Pískomil má šedé holubí zbarvení,působí celkově jako světlý lilac. Břicho, ocas, nohy, okolí očí a okraje uší jsou zbarveny stejně jako zbytek těla, jedná se totiž o neaguti variantu.

Genotyp:  aaCc^hD-E-ppG-

 

Druhy spottingu

Spotted

Popis: Jedna, nebo dvě malé bílé skvrny, na hlavě a v zátylku.

Patched

Popis: Dvě skvrny, menší na hlavě a výrazně větší v zátylku, někdy přechází až do neúplného "obojku".

Collared

Popis: Malá skvrna na hlavě spolu s velkým límcem kolem celého krku, zbarvení hlavy je bílou odděleno od zbytku těla.

Blazed Collared

Popis: Pás bílé barvy vedoucí prostředkem hlavy od nosu,mezi očima a ušima, v týlu napojený na velký límec kolem krku.

Mottled

Popis: Velmi skvrnité zbarvení, převládá tmavé zbarvení - u nás málokdy.

Variegated

Popis: Velmi skvrnité zbarvení, převládá bílá barva - u nás málokdy.